A přesto říci životu ano : psycholog prožívá koncentrační tábor

Obálka knihy A přesto říci životu ano : psycholog prožívá koncentrační tábor - ,

Koupit knihu

Vypůjčit knihu

V katalogu BETH

Název: A přesto říci životu ano : psycholog prožívá koncentrační tábor

Autor: Viktor Emanuel Frankl

DoporučiliPaedDr. Petra Lajčiaková, PhD., Mgr. Eva Ghisi
V kategorii
Žánr
Věková kategorie
Štítky redakce, , , , ,
Štítky uživatelůPomozte nám i ostatním - buďte první, kdo zařadí tuto knihu.

Napsali o knize

Kniha ponúka zážitky svetoznámeho psychiatra V. E. Frankla z koncentračného tábora - autor opisuje správanie človeka, ľudskej bytosti v neľudských podmienkach, ktoré dokázal pripraviť človek človeku. Ponúka odpoveď na otázku o zmysle ľudského života - pri neľudskom utrpení.

Napsali o knize

Autor je zakladatelem logoterapie. Jedná se o knihu, ve které popisuje své uvěznění v koncentračním táboře, hledání smyslu života, nalezení východiska z nouzové situace. Kniha je psána dosti sugestivně, čtenáře může i rozplakat.

Ukázka z knihy

Vlak teď zastavuje, jak se zdá, na trati mimo město. Nevíme dobře, zda jsme ještě ve Slezsku nebo už v Polsku. Z ostrého hvizdu lokomotivy jde strach. Je to jako ječivé volání o pomoc personifikované lokomotivou, volání lidské masy vedené do velikého neštěstí. Zatím vlak začíná posunovat před nějakou zřejmě velikou stanicí. Náhle výkřik z ustrašeného množství lidí ve vagonu: "Tady je tabule: Osvětim!" V té chvíli všichni cítí, jak se jim zastavuje srdce.
Osvětim - to byl pojem složený z nezřetelných a o to hrůznějších představ o plynových komorách, kremačních pecích a masovém vraždění. Vlak se pomalu sune dále, jakoby váhavě, jako by chtěl pozvolna a zároveň šetrně postavit ten svůj nešťastný lidský náklad před skutečnost: "Osvětim".
Teď už je vidět více. Už se rozednilo a vpravo i vlevo od trati se celé kilometry rýsují obrysy lágrů obrovských dimenzí. Nekonečné mnohonásobné ploty z ostnatého drátu, strážné věže, světlomety a dlouhé kolony lidských postav v hadrech, šeď se v ranní šedi pomalu, unaveně sune pustými, jako šňůra rovnými ulicemi lágru, nikdo neví kam. Tu a tam se ozývá hvizd jednotlivých komand, nikdo neví proč. Ten či onen z nás už má hrůzné vidiny. Já jsem například měl za to, že vidím několik šibenic s oběšenci. Zachvátil mne děs a to bylo dobře: my všichni jsme museli být vteřinu po vteřině, krok za krokem uváděni do veliké hrůzy. Konečně jsme vjeli do stanice. Ještě se nic nehýbe...

Mohlo by Vás také zajímat







Pro odborníky, pro média, mapa webu ~ kontaktujte nás