V kategorii | Postoj k životu, psychologie všedního dne |
---|---|
Další kategorie | Kniha mého srdce, Plný text |
Žánr | Beletrie |
Věková kategorie | Dospělí |
Štítky redakce | radost ze života, příroda, přátelství, optimismus, humor |
Štítky uživatelů | Oddechovka, Audioknihy |
Plný text knihy |
Snad nejvtipnější knížka, kterou znám. Těžko při její četbě udržet chmury v duši.
Dobrodružství, příhody a nehody tří přátel a jednoho psa na dvou prázdninových cestách, šťastně spojující humor se sentimentem.
Plavba na pramici není tak snadná, jak vypadá. Tak jako při veslováni se brzy naučíte, jak dostat plavidlo do pohybu a jak s ním zacházet, ale je třeba dlouhého cviku, abyste to dělali důstojně a aby vám nenatekla voda do rukávů.
Znal jsem jednoho mladého muže, kterého při první vyjíždce na pramici potkala velice smutná nehoda. Plulo se mu tak dobře, že se stal domýšlivým. Procházel se po pramici nahoru a dolů, přičemž zacházel s bidlem s nedbalým půvabem, který přímo okouzloval ty, kteří ho pozorovali. Kráčel k hořejšímu konci pramice, zabodl bidlo a potom běžel po pravé straně na dolejší konec jako starý vorař. Ach, bylo to nádherné!
A bylo by to bývalo dál nádherné, kdyby naneštěstí, když se rozhlédl, aby se pokochal pohledem na krajinu, nebyl udělal o krok víc, než bylo třeba, a nevykročil ven z pramice. Bidlo bylo pevně zapíchnuto v bahně a on zůstal k němu přimknut, zatímco pramice plula dál. Bylo to nedůstojné postavení. Nějaký uličník na břehu okamžitě vykřikl na svého loudajícího se kamaráda, aby si pospíšil, že "uvidí opravdickou opici na tyči.“
Nemohl jsem mu přijít na pomoc, protože naneštěstí jsme nebyli dost předvídaví, abychom s sebou vzali náhradní bidlo. Mohl jsem jenom sedět a dívat se. Nikdy nezapomenu na výraz jeho tváře, když s ním bidlo pomalu klesalo. Bylo v ní tolik hlubokého zamyšlení.