Doporučili | PhDr. Etel Smékalová, Ph.D. |
---|---|
V kategorii | Postoj k životu, psychologie všedního dne |
Žánr | Beletrie |
Věková kategorie | Dospělí |
Štítky redakce | životní osudy, životní hodnoty, sebepřijetí, radost ze života, motivace |
Štítky uživatelů | polévka |
Dva z nejúžasnějších, nejinspirativnějších lektorů a řečníků dnešní Ameriky se prostřednictvím této knihy s vámi chtějí podělit o dojemné, humorné, vážné a povzbuzující příběhy, básně a podobenství, s nimiž se za celý život setkali. Nejsou to jen tak obyčejné povídky. Dodají vám jiskru a dotknou se vašich srdcí, ať jste kýmkoli. Vnesou světlo do tmy, pohladí vás po duši a naznačí, kam na rozbouřeném moři stočit kormidlo vaší loďky. Nabírejte z té mísy "slepičí polévky" plnými lžícemi a ode dna - a nezapomínejte ani na své známé a přátele. Ať mají všichni vrchovatý talíř!
Záchrana na moři
Před lety jeden mladík z rybářské vesničky v Holandsku ukázal světu, jak může být člověk odměněn za nezištnou službu druhým. Celá vesnice závisela na rybářském průmyslu, a proto zde pro případy nouze fungoval tým dobrovolných záchranářů. Jedné noci se rozběsnil vítr, mračna se protrhla a silná vichřice polapila rybářský člun na moři. Posádka v nebezpečí života vyslala S.O.S. Kapitán záchranářské veslice zazvonil na poplach a vesničané se shromáždili na návsi nad zátokou. Zatímco družstvo spustilo veslici a bojovalo s divokými vlnami, vesničané netrpělivě čekali na pláži s lucernami, aby jim ukazovali cestu zpátky. O hodinu později se člun záchranářů znovu objevil v mlze a rozjásaní vesničané ho běželi přivítat. Dobrovolníci padli vyčerpaně na písek a oznámili, že do loďky už se víc lidí nevešlo, a tak museli jednoho muže zanechat na moři. Byť by byl na palubě jen jediný přespočetný pasažér, záchranářský člun by se určitě potopil a vše by bylo ztraceno. Kapitán zoufale volal, ať pro zbývajícího ubožáka vyrazí další tým. Přihlásil se šestnáctiletý Hans. Matka ho popadla za paži a prosila: „Prosím, nechoď. Tvůj otec zemřel před deseti lety při ztroskotání lodi a tvůj starší bratr Paul už je tři týdny nezvěstný. Hansi, už mi zbýváš jenom ty.“ Hans ale odpověděl: „Mami, já musím jít. Co kdyby všichni řekli: já nemůžu, ať to udělá někdo jiný? Tentokrát musím jít splnit svou povinnost. Když na nás přijde řada nastoupit do služby, všichni se musíme vystřídat a splnit, co je třeba.“ Hans matku políbil, přidal se k týmu a zmizel do noci. Uplynula další hodina, která Hansově matce připadala jako věčnost. Nakonec záchranářský člun prorazil jako šipka mlhou a Hans stál na přídi. Kapitán si přiložil ruce k ústům a volal: „Našli jste ztraceného muže?“ Hans se neudržel s vzrušeně křičel v odpověď: „Ano, našli jsme ho. Řekněte mé matce, že je to můj starší bratr Paul!“
Dan Clark