Tančím tak rychle, jak dokážu

Koupit knihu
Koupit audioknihu

Vypůjčit knihu

V katalogu BETH

Popis knihy

Autobiografická zpověď úspěšné emancipované ženy, scenáristky a režisérky newyorské televize, která mobilizovala všechny síly své osobnosti, aby dokázala žít bez návykových medikamentů. Odhodlání k takovému skutku však spolu s dalšími okolnostmi, jako byly patologický vztah s přítelem, nesprávné doporučení psychologa či ztráta kariéry i sebe samé, způsobilo, že se psychicky zhroutila a prošla si martyriem při pobytu v psychiatrických léčebnách i při opětovné snaze začít žít nový život. Příběh je také výpovědí o bolestech a úzkostech, které v dnešním světě mohou postihnout každého z nás, ale zároveň nám dává naději, že s nimi můžeme bojovat a zvítězit nad nimi. Autorka začala psát tuto knihu o bolesti a hektičnosti života v New Yorku jako součást terapie po návratu z psychiatrické léčebny. Přestože sepsala svůj příběh už v roce 1979, jeho obsah je nadčasový a dnešní čtenáře bezesporu osloví. Kniha se rovněž stala námětem pro filmové zpracování. Je určena všem, kdo se zajímají o psychologii a lidské osudy. Barbara Gordon pracuje jako scénáristka a režisérka newyorské televize. Je autorkou několika románů.

Ukázka z knihy

Nejmilejší čas mého života

Natáčela jsem film o umírající ženě. Ve srovnání s tím, co jsem dělala před tím, se zdálo, že tenhle film bude snadný, poněvadž v něm nebyla žádná fakta k ověřování, žádné namáhavé rešerše, žádní padouši, stačilo dávat pokyny kamerám a rozmlouvat s Jean. Měla rakovinu. Jediný zlotřilec byl čas. Po vyčerpávajícím roce, kdy jsem po krušném pátrání dělala filmy o nacistických válečných zločincích a vyděračských domácích z bídných čtvrtí, mi připadalo jako hotová lahůdka sledovat starostku jednoho města, Jean Barrisovou, při jejím každodenním zápase o život. Teď jsem byla zavřená ve střižně se Stevem Isaacsem, seděli jsme vedle sebe na vysokých střihačských židlích, prohlíželi na promítacím stole smyčky, poslouchali Jean a dívali se na její tvář. Vůbec nevypadala, že by trpěla. Zazvonil telefon. Kývla jsem na Steva, aby pokračoval v promítání. Našla jsem si už způsob, jak jednat s lidmi, kteří mě při mé práci ve střižně vyrušovali.

Mohlo by Vás také zajímat