V kategorii | Duchovní péče |
---|---|
Další kategorie | Náboženské hledisko |
Žánr | Beletrie |
Věková kategorie | Dospělí |
Štítky redakce | víra, teologie, spiritualita, pastorace |
Štítky uživatelů | cestování |
Pohlazení po duši, kniha k zamyšlení.
Zkušenosti z cest po všech šesti kontinentech Země i z hledání vlastního místa v náboženském a občansko-politickém životě jsou autorovi východiskem pro čtrnáct úvah o stěžejních duchovních a civilizačních problémech naší doby. Na cestě labyrintem dnešního světa, labyrintem vlastního osudu i labyrintem soudobého filozofického a náboženského myšlení autor rozvíjí trvalý dialog víry a pochybnosti jako dvou sester, které se vzájemně potřebují a doplňují.
Odpoledne mne můj kolega vzal na místo, kde byl podle legendy apoštol Tomáš umučen, a pak do katolického sirotčince, který stojí opodál. Díval jsem se předtím i potom při cestách Indií hodně zblízka do bolestné tváře bídy, ale toto hrůzné místo zastínilo všechno. V postýlkách, které se spíše podobaly drůbežím klíckám, ležely malé, opuštěné děti, s bříšky nafouklými hladem, kostřičky potažené černou, často zanícenou kůží; v chodbách, které se zdály nekonečné, na mne odevšad hleděly jejich horečnaté oči a vztahovaly se růžové dlaně. V nedýchatelném vzduchu a ustavičném křiku a pláči tohoto pekla bídy se neslyšně pohybovaly řeholnice jako štíhlí černí andělé, příliš slabé jiskřičky pomoci v této beznadějně zející propasti nemocí a bezmocnosti, kde se člověk dusí palčivým studem za to, že má zdravou kůži, plné břicho a střechu nad hlavou. Bylo mi psychicky, fyzicky i morálně zle, chtělo se mi utéci – nejen z tohoto místa, ale z celé Indie, ba nejraději z celého našeho světa vůbec -, jako Ivan Karamazov „vrátit vstupenku“ do světa, v němž trpí děti. Ale právě v této chvíli mi kdesi z hloubky vytanula věta: „Dotkni se ran!“ A znovu: „Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku.“
Vyšel jsem ven a připomenul si celý příběh apoštola Tomáše, jak jsem jej dopoledne četl z Janova evangelia na hrobě „patrona chybujících“. A náhled ten důvěrně známý text pro mne dostal úplně nový smysl. Nemohu věřit, dokut se nebudu dotýkat ran, utrpení světa – neboť všechny bolestné rány, všechny bídy světa a lidstva jsou „rány Kristovy“. Nemám právo vyznávat Boha, pokud nevezmu vážně bolest svých bližních. Víra, která by chtěla zavírat oči před utrpením, je jen iluze.