Devatero pohádek

Koupit knihu
Koupit audioknihu

Vypůjčit knihu

V katalogu BETH

Název: Devatero pohádek

Autor: Karel Čapek

V kategorii	Psychologie rodiny, výchova dětí
Další kategorie	Plný text
Žánr	Beletrie
Věková kategorie	Děti, Dospělí
Štítky redakce	zvířata, životní moudrost, pohádky, mezilidské vztahy, humor
Štítky uživatelů	Pohádky, Audioknihy
Plný text knihy	Devatero_pohadek.pdf

Čtenáři: Proč právě tato kniha?

Pohádky které se čtou dětem jen tak, na zvednutí nálady, když jsou třeba nemocné. Máma nám vždycky četla, když jsme se potily. To bylo vždycky strašný peklo a bylo potřeba, aby nám čas rychle ubíhal. Nejvíc se osvědčily pohádky vtipné a zábavné.

Popis knihy

Kniha Karla Čapka Devatero pohádek a ještě jedna od Josefa Čapka jako přívažek z roku 1931 je soubor pohádek. S milým, vstřícným humorem autor pomocí pohádkových příběhů objasňuje spoustu jevů běžného života a popisuje, co se děje ve chvílích a na místech, kam málokdy je člověk puštěn. Vysvětlí nám spoustu faktů z psí a kočičí říše nebo z profese pošťácké, loupežnické či vodnické.

Ukázka z knihy

Pokud vůz mého dědečka, toho mlynáře, vozil po vesnicích chleba a zpátky do mlýna pěkné zrní, znal Voříška kdekdo; no, Voříšek, řekl by vám každý, to je přece ten pejsek, co sedá na kozlíku vedle starého Šulitky a kouká, jako by řídil celý vůz; a když to jde do kopce nějak pomaličku, začne vám štěkat, a hned se kola zatočí rychleji, Šulitka zapráská, Ferda i Žanka, totiž to oba koně našeho dědečka, zaberou, a teď celý vůz slavně běží do vsi a vytřásá ze sebe samou krásnou vůni božího daru. Takhle, děti, jezdil Voříšek nebožtík po celé farnosti.
Ba, za jeho časů nebyly ještě žádné tyhle splašené automobily; tehdy se jezdilo pomalu, pořádně, a aby to bylo slyšet. Žádný šofér na automobilu neumí tak krásně práskat bičem jako nebožtík Šulitka, dej mu pánbůh věčnou slávu, nebo tak zamlaskat na koně, jako to uměl on; a vedle žádného šoféra nesedí moudrý Voříšek, nekučíruje, neštěká, nepouští hrůzu, nic. Takový automobil jenom přeletí a zasmrdí, a teď koukej, kde už je; ani ho vidět není pro samý prach. Inu, to Voříšek jezdil důkladněji; na půl hodiny předem lidé nastavili ucho, začichali a řekli: „Aha!“ To už věděli, že k nim jede chleba, a postavili se na práh, aby mu dali dobrýtro. A nyčko už tedy opravdu běží dědečkův vůz do vesnice, Šulitka mlaská jazykem, Voříšek štěká na kozlíku a najednou hup, skočí Žankovi na zadek (však to byl zadek, požehnej pánbůh! široký jako stůl, čtyři lidé by na něm jíst mohli), a teď tancuje Žankovi po hřbetě, běhá od chomoutu k ocasu, od ocasu k chomoutu a hubu si roztřepit může samou radostí: Haf haf, kluci, sakra, to jsme to sjeli, já a Žanka a Ferda; sláva! A kluci vyvalují oči; denně sem přijede chleba, a vždycky taková sláva, panebože, jako by sám císař jel! — Ba, jak říkám, tak důkladně se už dávno nejezdí jako za časů Voříškových.

Mohlo by Vás také zajímat