Doporučili | Redakce |
---|---|
V kategorii | Poruchy osobnosti, chování a schizofrenie |
Žánr | Beletrie |
Věková kategorie | Dospělí |
Štítky redakce | životní osudy, schizofrenie, pacienti, mezilidské vztahy, dospívání, autobiografie |
Štítky uživatelů | Pomozte nám i ostatním - buďte první, kdo zařadí tuto knihu. |
Útlé i ulítlé dílko islandského autora je pozoruhodným, i když ne nejnovějším počinem z ranku severské literatury. Pokud jste již něco „ze severu“ četli, nebudete překvapeni, uchváceni nejspíš ano. V této knize se totiž autor sugestivní vypravěčskou metodou vtělil do postavy svého bratra Pálmiho, který je tu nejen protagonistou, ale i vypravěčem svého života. Výsledkem je baladická próza, klikatě rozvětvená a těkající stejně jako Pálmiho duše postižená schizofrenií.
O Péturovi se mi zdálo noc předtím, než ho moře vyplavilo na břeh.
Nezjevil se mi coby přízrak mořského krále, obklopený utonulými mořeplavci. Jeho tvář se vlnila jako plakát po nebeské báni. Pak se začala přibližovat a nakonec vyplnila celé okno, které už zasklili. Pétur se na mne pousmál, ale hned byl zas vtažen zpět do nebeského prostoru a vzdaloval se, až se z něho stala nepatrná hvězdička.
Kdo se chce utopit v moři, musí mít zatracenou odvahu; však také skoro všichni obyčejně udělali čelem vzad, roztřeseně postávali na břehu a blahořečili okamžiku, kdy k nim přiběhli dozorci.
Několik dní nato sedím v denní místnosti a rozmlouvám s Viktorem. Óli Bítl sedí na zemi, opřen o stolek. Něco si pobrukuje. Hledá melodii.