Pohádky pro neposlušné děti a jejich starostlivé rodiče

Tato kniha spadá to sekce Pohádkoterapie. Více o Pohádkoterapii.

Podle čtenářské úrovně dítěte si příběh může přečíst buď samo, nebo mu ho přečtěte. Jedna z možných technik rozvoje čtenářských dovedností je i střídavé čtení. Chvíli čtete Vy, chvíli dítě. Při volbě jakékoli techniky zvažte atmosféru, náladu vás i dítěte, časové možnosti a především, co skutečně od čtení a příběhu očekáváte.

Tyto pohádky jsou velmi specifické a zaslouží si dostatečně dramatický přednes a především, snad více než ostatní běžné příběhy, následnou diskuzi a zpracování.

Debatě o knize předchází malá příprava:

• je nutné znát příběh,
• dopředu stanovit, v čem by dítěti mohl pomoci, co by si mělo uvědomit,
• fantazie je vítaná, ale vaším úkolem je směrovat ji.

Zjistěte, zda dítě dovede příběh stručně popsat vlastními slovy, zda mu rozumí, a co se mu na příběhu/příbězích nejvíc líbilo, co jej pobavilo/překvapilo/zaujalo.

Po prostém připomenutí příběhu je vhodné vytěžit knihu otázkami k zamyšlení:

O Věrce, která se dloubala v nose:

• Co děti navrhovaly, aby Věrku odnaučily dloubání?
• Proč vůbec dospělým vadilo, že se Věrka dloube v nose? Vadí to na druhých tobě?
• Co bylo divného na panu dr. Hroznoffovi? A co Věrce prorokoval?
• Jak to s Věrkou dopadlo? Byl/a bys na jejím místě šťastný/á

Ostatní příběhy lze rozebrat podobným způsobem s otázkami přímo k příběhu:

• O Frantíkovi, který dělal všechno naopak: Mohl se nějak zachránit před Krumem?
• O Anče, která se nemyla a smrděla: Chtěl bys mít takovou kamarádku/spolužačku? Myslíš, že by se dalo Anče nějak jinak pomoci? Byla ve chlévě šťastná?
• O Dušanovi, který stále brblal a odmlouval: Proč zůstal nakonec sám s tetou Huntou? Byl u tety šťastný?
• O Bětce, které bylo všechno k smíchu: Co Bětce chybělo, že se nejprve všemu smála? Jak to, že se potom už tolik smát nedokázala? Stalo se ti někdy, že se druhý smál a tobě to přišlo hloupé/nevhodné?