Doporučili | Bc. Radka Adamcová |
---|---|
V kategorii | Stáří, umírání a smrt |
Věková kategorie | Dospělí, Senioři |
Štítky redakce | utrpení, umírání, poradenství, paliativní péče, pacienti, ošetřovatelství, mezilidské vztahy, bolest |
Štítky uživatelů | Hospice |
Kniha Principy a praxe Paliativní péče pojednává o péči o lidi čelící smrti, a to jak o samotné umírající, tak o ty, kteří jsou při tom s nimi – rodinní příslušníci, přátelé, dobrovolníci, sociální pracovníci a zdravotníci. Zaměřuje se zejména na různé aspekty role ošetřujících, počínaje poskytováním péče během pokročilého onemocnění, přes péči o umírajícího až k práci s pozůstalými.Představuje obsáhlou učebnici, která shrnuje širokou škálu poznatků o východiscích a principech paliativní péče, o historii tohoto oboru, o jeho současném stavu a aktuálních otázkách i o perspektivách a výzvách k budoucímu rozvoji. Autory jednotlivých kapitol jsou zkušení praktici, pedagogové a výzkumníci, kteří vycházejí ze zkušeností s koncipováním a praxí paliativní péče v zemích, kde je tento obor rozvíjen již po desetiletí. Odhaduje se, že paliativní péče by mohla být prospěšná přibližně u 60% všech úmrtí na světě, dostupná je však jen v některých zemích a často v omezeném rozsahu. Její efektivitu kromě omezených zdrojů limituje i nedostatek nezbytných zkušenosti s jejím poskytováním všude tam, kde je její rozvoj teprve záležitostí posledních let.
Co je paliativní péče?
Využití a hodnocení specializovaných služeb paliativní péče je založeno na předpokladu, že existuje shoda v porozumění terminologii a účelům paliativní péče. Zkušenost však nasvědčuje tomu, že porozumění definicím a terminologii často nebývá správné a nepanuje zde shoda (Praill 2000; Payne et al. 2002). Terminologie je ovlivněna historickým vývojem a charakterem zdravotnických služeb lidem na konci života v různých zemích a mění se v čase (viz okno 1). Ve Velké Británii prošla terminologie spojená s péčí ke konci života (end-of-life-care) několika proměnami – od „hospicové péče“ a „terminální péče“ v raném období hospicového hnutí (šedesátá a sedmdesátá léta dvacátého století) po „paliativní péči“ ke konci minulého století (1980–2000). Popis těchto terminologických posunů vzhledem k britskému kontextu poskytují Clark a Seymourová (1999). Zaznamenávají, jak se měnila terminologie v důsledku napětí na stále spornějších hranicích mezi všeobecnými a specializovanými kompetencemi, aktivitami a službami.