Nikdo nikde

Koupit knihu

Vypůjčit knihu

V katalogu BETH

Napsali o knize

Autobiografická zpověď autistické - chorobně do sebe uzavřené dívky. Nesmířenost s vlastním postižením, touha vyrovnat se se svým handicapem přivedly tuto Australanku k napsání této nevšední knihy.

Ukázka z knihy

Můj malý bratříček 

Můj malý bratříček Když mi bylo šest, narodil se můj malý bratříček.
Tom přišel nečekaně, zvláště když se soudilo, že maminka už nemůže mít další děti. I když jsem se jinak vyhýbala pohledu na jiné lidi, do jeho dětských oček jsem se dívala bez jakéhokoli odporu. Mluvila jsem na něho, různě se pitvořila, abych ho pobavila, a snažila se ho učit chodit. Připadalo mi, že je na mé straně, a z jeho chování jsem snad něco vycítila.
Tom se pořád mlátil do hlavy. Jako by jeho jedinou potěchou bylo mlátit hlavou o zeď. Pokud to nedělal, lítal po domě jak miniaturní tornádo.
Ve dvou letech dokázal Tom rozmontovat a zničit všechno, co se mu dostalo do rukou, s rychlostí, která by zahanbila leckterého dospělého.
Tom měl rád hry, které jsme hráli, motali jsme se dokola a dokola, až jsme spadli na zem a dívali se, jak se točí svět. Rád se mnou skákal po každé posteli v domě. Někdy jsme si lehli hlavou dolů na schody a s žuchnutím jsme pozpátku slézali, přičemž jsme hlavou naráželi na jednotlivé stupně, až jsme se zřítili dolů. Hrávali jsme si s kostkami jeho stavebnice, třídili písmena do skupin. A Tom měl hrozně rád obrázkové skládačky, puzzle. Dařily se mu tak, že když mu byly čtyři, dokázal sestavovat skládačky pro dospělé.
Tom už od raného věku plynule mluvil, třebaže měl zvláštní výslovnost a podivný přízvuk a každý byl takový či onaký „kamarád“. Já byla „Da kamarád“, tatínek byl dokonce „Arkie kamarád“. Pocházeli jsme z Austrálie, ale můj malý bratříček připomínal výslovností Skota, který se právě vylodil.

Mohlo by Vás také zajímat