Lentilka pro dědu Edu

Obálka knihy Lentilka pro dědu Edu - ,

Koupit knihu

Vypůjčit knihu

V katalogu BETH

Název: Lentilka pro dědu Edu

Autor: Ivona Březinová

DoporučiliRedakce
V kategorii
Žánr
Věková kategorie,
Štítky redakce, , ,
Štítky uživatelů

Popis knihy

Příběh o rodině, v níž žijí pohromadě pradědeček, kterému ale všichni říkají dědo Edo, dědeček a mladí manželé se synem Honzíkem. Jde o vůbec první ztvárnění Alzheimerovy choroby v české literatuře pro děti. Příběh je napsaný lehce, citlivě a s humorem.
Harmonické soužití několika generací narušuje pouze jedno – velká zapomnětlivost dědy Edy. Začala nenápadně, ovšem časem dospěla k tomu, že děda Eda netrefí domů, obouvá si různé boty, zapomene Honzíka v obchodě, zamkne se doma a neumí si otevřít, občas někoho nepozná. Zprvu si všichni myslí, že je to skleróza, která patří k věku, ale posléze se zjistí, že dědeček trpí Alzheimerovou chorobou.
Malý čtenář čte, aniž by byl poučován, a na pozadí vyprávění si uvědomí, že takový problém existuje, nebo to dokonce už možná zná ze svého okolí. Vyprávění mu pomůže v nahlížení na tuto nemoc a v umění s takto nemocnými lidmi jednat.

Ukázka z knihy

Honzík se nudil. Zvlášť když teď s dědou Edou už sami nesměli ven.
„Na co si dneska budeme hrát, dědo?“ dorážel netrpělivě.
Děda dělal, že neslyší. Možná vážně neslyšel. Možná v tu chvíli zapomněl slyšet.
Na stole ležela tatínkova sbírka známek ve velkém koženém albu. Děda si známky začal prohlížet. Měl je rád, protože kdysi pracoval na poště.
„Na poštu! Budeme si hrát na poštu!“ trklo Honzíka a vyskočil, aby ze zásuvky psacího stolu vylovil obálky. Byla jich tam spousta. Malé, velké, podlouhlé, některé měly předtištěné řádky pro adresu, a některé dokonce průhledná okýnka.
Za chvíli už to v obýváku vypadalo jako na poště. Honzík nejdřív myslel, že si budou hrát jenom jako, ale děda už vytahoval známky z alba jednu po druhé. Každou nejdřív olízl a trochu neohrabanými prsty ji přilepil na obálku.
„Já nevím, dědo,“ zarazil se Honzík. „Aby se táta nezlobil. Nešlo by to radši bez těch známek?“
„Bez známek se žádný dopis odeslat nemůže,“ prohlásil důležitě děda Eda a pak se rozkašlal, protože mu při tom mluvení jedna známka zaskočila do krku. Nakonec ji spolkl a zapil mlékem, které jim maminka připravila k svačině.

Mohlo by Vás také zajímat







Pro odborníky, pro média, mapa webu ~ kontaktujte nás