Cesta pokojného bojovníka

Koupit knihu

Vypůjčit knihu

V katalogu BETH

Popis knihy

Autor, někdejší mistr světa v gymnastice, líčí ve své knize příběh své “vnitřní cesty”, která započala jedné noci u obyčejného benzínového čerpadla, kde se setkal se svým guruem, jemuž dal jméno Sokrates. Předností Millmanova vyprávění o nesnadné cestě od pouhého vnějšího úspěchu k nalezení sebe sama je autenticky vyznívající snaha o zakotvení pomíjivého, každodenního života v hodnotách, jež trvají věčnně a dodávají mu smysl.

Ukázka z knihy

Třetí den půstu byl nejhorší. Byl jsem zesláblý a mrzutý, bolela mě hlava a špatně se mi dýchalo. "To všechno je součástí očišťovacího procesu, Dane. Čistí se ti tělo a zbavuje se nahromaděných jedů." Když jsem skončil trénink, dokázal jsem se jen povalovat a protahovat. Sedmý den půstu jsem se nakonec cítil dobře - dokonce nafoukaně. Cítil jsem, že bych mohl pokračovat. Hlad zmizel a na jeho místo nastoupila příjemná únava a pocit lehkosti. I po skončení tréninku to bylo lepší, cvičil jsem ze všech sil, pokud mi to noha dovolovala, a cítil jsem se uvolněný a pružnější než dřív. Když jsem osmý den začal s docela malými dávkami ovoce, musel jsem se silou vůle donutit, abych se hned nepřecpal vším, co jsem směl jíst. Sokrates mi netrpěl žádné stížnosti a odmlouvání. Vlastně chtěl, abych vůbec nemluvil, pokud to nebylo naprosto nutné. "Už žádné jalové řečnění," řekl. "Co ti vychází z úst, je stejně důležité jako to, co ústy přijímáš." Tak jsem dokázal cenzurovat nejapné komentáře, jimiž jsem ze sebe obvykle dělal blázna. Vlastně to byl docela příjemný pocit míň mluvit, když jsem zjistil, jak na to. Byl jsem zvláštním způsobem klidnější. Za pár týdnů mě to ale začalo unavovat. "Vsaďte se o dolar, Sokrate, že vás dokážu donutit, abyste řekl víc než dvě slova." Natáhl ruku, abychom si plácli, a řekl: "Prohráls." Byl jsem z gymnastiky zvyklý na úspěchy, proto jsem zpočátku - asi tak měsíc - překypoval dobrou náladou a sebedůvěrou; netrvalo to ale dlouho a uvědomil jsem si, že to vůbec nebude procházka růžovým sadem, jak říkával Sokrates. Můj největší problém spočíval v tom, že jsem se začal odlišovat od svých přátel. Rick, Sid a já jsme chodili s děvčaty do pizzerie La Val. Všichni ostatní, včetně mé dívky, si dali společně velkou pizzu se salámem; já jsem si objednal speciální malou, vegetariánskou, z celozrnné mouky. Dávali si mléčné kokteily nebo pivo; já jsem usrkával jablečnou šťávu. Pak šli všichni na zmrzlinu, a zatímco se cpali nerůznějšími poháry, já jsem cucal kousek ledu. Díval jsem se na ně závistivě a oni na mne s mírnou výčitkou.

Mohlo by Vás také zajímat