Červená královna

Koupit knihu

Vypůjčit knihu

V katalogu BETH

Popis knihy

Kniha předkládá teorii vývoje lidské přirozenosti a sexuality. Anatomie, fyziologie, chování a sociální prostředí všech organismů včetně člověka jsou od základu ovlivněny reprodukčním imperativem. Květiny kvetou a voní, ptáci zpívají, ženy si kupují parfémy a muži drahá auta (a myslí si při tom různé věci) - to vše a mnohem víc se týká toho, jak předat své geny. Řada poznatků o sexuální selekci a jejích důsledcích pro život různých živočichů, především člověka, nám umožní dopátrat se odpovědí na každodenní záhady, které se jeví jako samozřejmé: Proč vůbec existuje sex? Proč má člověk jen dvě pohlaví, a ne tři nebo víc? Jak s tím souvisí existence parazitů nebo predátorů? Je láska racionální? Kde se vzala homosexualita? Proč se boháči žení s krasavicemi?
Kniha je psána čtivě, přístupně a humorně, je určena zájemcům o biologii, psychologii (obzvlášť evoluční), vývoj člověka a všem, kdo se zajímají o to, proč jsme takoví, jací jsme.

Ukázka z knihy

Vybojovat, nebo svést?

K uznání existence samičího výběru bylo třeba shromáždit mnohem víc důkazů. Spousta tvrdohlavců se nevzdávala a nepřestávala obhajovat Huxleyho představu, že samčí ozdoby jsou projevem konkurence mezi samci.

„Tam, kde byl zjištěn samičí výběr, hraje tento jen doplňkovou a nevýznamnou roli ve srovnání s kompeticí mezi samci,“ psal britský biolog Tim Halliday ještě roku 1983. Jako se laň páří s jelenem, který si úspěšně vybojoval harém, tak se prý i pávice páří s vítězem soutěže mezi samci. (Halliday, 1983)
V jistém smyslu není tento rozdíl příliš významný. Jak pávice, které si vyberou jednoho kohouta, tak i laně, jež se podvolí jedinému vládci harému, si „vybírají“ jediného z mnoha dostupných samců. Pávice si v žádném případě nemusí „vybírat“ o nic dobrovolněji nebo vědoměji, než si vybírá laň. Jediný rozdíl je v tom, že pávice jsou spíše svedeny než vybojovány. Mohou podlehnout svodům nejlepšího samce, aniž je napadne jediná vědomá myšlenka – aniž si uvědomí, že si „vybírají“. Lidé se opakovaně nechávali mást představou, že každá volba musí být vědomá a aktivní, a tudíž že nemá smysl hledat u zvířat „racionální kritéria“ pro volbu partnerů (Cronin, 1992). Přemýšlejme o lidských analogiích. Jedním extrémem je karikatura dvou pravěkých lovců, kteří spolu zápasí na život a na smrt a vítěz pak uchopí ženu poraženého soka kolem ramen a odvede si ji. Druhým extrémem je Cyrano z Bergeraku, snažící se naklonit si Roxanu pouhými slovy. Mezi nimi najdeme tisíce permutací. Muž může ženu získat „vítězstvím“ v soutěži s jinými muži, může ji svést, případně může kombinovat obě možnosti.
Obě zmíněné techniky – námluvy a vítězství nad konkurenty – vytřídí stejně účinně „nejlepší“ samce. Rozdíl je jen v tom, že zatímco první technika upřednostňuje dandyho, druhá upřednostňuje rváče. Proto jsou samci rypoušů a jelenů mohutní, ozbrojení a nebezpeční, zatímco pávi se svým peřím a slavíci se svým zpěvem jsou nápadní a esteticky působiví.
Od poloviny osmdesátých let se začaly hromadit důkazy, že samice mnoha druhů mají při výběru svých sexuálních partnerů poslední slovo. Tam, kde se samci shromažďují na specifických místech, kde se jako v arénách společně předvádějí samicím, závisí úspěch jednotlivého samce spíše na jeho tanečních schopnostech a naparování než na úspěšném boji s jinými samci. (Höglund, Robertson, 1990).

Mohlo by Vás také zajímat