Doporučili | Lenka Ečerová |
---|---|
V kategorii | Úrazy, bolest a schopnost sebeuzdravení |
Žánr | Naučná |
Věková kategorie | Dospělí, Senioři |
Štítky redakce | reflexní terapie, placebo efekt, bolest, alternativní medicína |
Štítky uživatelů | Pomozte nám i ostatním - buďte první, kdo zařadí tuto knihu. |
Bolest je nepříjemná senzorická a emocionální zkušenost (tedy komplexní prožitek) spojená s akutním nebo potenciálním poškozením tkání. Bolest je vždy prožívána subjektivně a lze ji ovlivnit jak farmakologicky, tak psychoterapeuticky.Autorka srozumitelně vysvětluje modely vzniku bolesti, zabývá se také psychogenní bolestí, rozlišením bolesti na akutní a chronickou, metodami měření bolesti, individuálními rozdíly při vnímání (práh bolesti) a terapií bolesti. Zaměřuje se především na prostředky psychoterapeutického ovlivnění bolesti, jako jsou hypnóza, sugesce, relaxace, biologická zpětná vazba, působení placeba. Zdůrazňuje také význam empatie a správné komunikace s lidmi, kteří trpí bolestí.
Metody měření bolesti
I bolest je možné měřit.
Bolest je zážitek, který se přihlásí sám. Vytrhne nás z běžného dění. Různou intenzitou zasahuje naši mysl, hlásí se o naši pozornost, upozorňuje nás na něco důležitého. Ideální by bylo, kdyby vždy, když se v našem těle děje něco nepříznivého, nás na to bolest upozornila, ještě lépe pak svou intenzitou pomohla i rozlišit závažnost tohoto dění. Bohužel tomu tak vždy není. Často se setkáváme se situacemi, kdy se patologický proces v organismu již rozběhl, ale bolest se ještě nedostavila. Někdy nás něco bolí a poškození je malé či žádné. Někdy nás bolí něco, co vůbec neexistuje, jako je tomu u bolestí fantomových. Setkáváme se také s lidmi, kteří jsou citlivější na vnímání bolesti a již při malém poranění reagují nepřiměřeně, a naopak i s těmi, kteří svou bolest přehlížejí a bagatelizují.
Při pocitu bolesti obvykle víme, kde nás to bolí. Lokalizujeme většinou přesně místo nebo oblast zasažení. Například když se řízneme do prstu, pociťujeme bolest přímo v místě poranění. Jindy nás bolí třeba břicho a my nejsme schopni ukázat přesné místo. Stejné je to i u bolesti zubů: někdy víme, který zub nás konkrétně trápí, jindy nerozlišíme, zda jde o čtyřku nebo pětku vpravo dole.
Když nás něco bolí, jsme většinou schopni říci, jak moc to bolí. Ale když nás něco bolí stále, nemusí být pociťovaná intenzita stejná. Ráno může být silnější, dopoledne ustupuje a večer se zase vrací. Po podání obkladu nebo analgetika zaznamenáváme její zmírnění či odeznění. Často jsme také schopni bolest popsat. Zda píchá, pálí, tlačí, svírá, řeže. Zda je bolest křečovitá, ostrá, bodavá.