Doporučili | Mgr. Zuzana Škyříková |
---|---|
V kategorii | Škola |
Žánr | Beletrie |
Věková kategorie | Mladší školní věk (6-11 let) |
Štítky redakce | spolužáci, škola, podvod, morální hodnoty, dobrodružství |
Štítky uživatelů | Pomozte nám i ostatním - buďte první, kdo zařadí tuto knihu. |
Ve škole probíhá soutěž ve sběru. Když se kluci dozvědí, že první cenou je (údajně) motokára, pokusí se v soutěži zvítězit. Vítězem se ovšem podvodem stane Bohoušek, který je jim neustále dáván za příklad. Kluky nespravedlnost natolik rozčílí, že se rozhodnou Bohouška unést. Na únosu/útěku prožijí různá dobrodružství, ale nakonec jsou dopadeni a vráceni domů. U rodičů sice mají průšvih, ale minimálně Bořík se u nich překvapivě dočká i pochopení – rodiče si uvědomí, že soutěž ve sběru byla nespravedlivá, a že se poslední dobou k Bohouškovi nechovali právě nejlépe. Nejdůležitější změna se ovšem odehraje s Bohouškem – po prožitém víkendu v přírodě zjistí, že by chtěl být jako ostatní kluci a přestane se chovat jako protivný šprt. Kluci jsou překvapeni jeho změnou, ale přijmou ho do party.
V pozdějších knihách je ovšem Bohoušek opět takovým jako zastara, takže zřejmě jeho proměna neměla dlouhé trvání.
Protože je kniha o Bohouškovi, objevuje se tu i několik vedlejších historek o něm, v nichž se dozvíme mnoho o jeho charakteru.
Třídu nám přes prázdniny vymalovali a přes okenní tabuli pálí zářijové sluníčko. Jedním uchem poslouchám paní učitelku a druhým Čendu. Alespoň jsem si to myslel. Ale nejspíš mé pravé ucho je silnější než levé, takže jsem vlastně poslouchal jen čendu a přeslechl, že mě Mirka vyvolala.
Naše paní učitelka se totiž jmenuje Miroslava Drábková, ale dá rozum, že Mirka se jí říká jedině v duchu, a když nahlas, tak jedině když jsme s klukama sami. A sami býváme jedině na plácku za nádražím anebo ve Stromovce.
Protože my čtyři, Čenda, Aleš, Mirek a já, co spolu kamarádíme, bydlíme v Holešovicích, což je velmi stará, krásná a napůl zbouraná pražská čtvrť.
Tato kniha spadá to sekce Pohádkoterapie. Více o Pohádkoterapii.
Podle čtenářské úrovně dítěte si příběh může přečíst buď samo, nebo mu ho přečtěte. Jedna z možných technik rozvoje čtenářských dovedností je i střídavé čtení. Chvíli čtete Vy, chvíli dítě. Při volbě jakékoli techniky zvažte atmosféru, náladu vás i dítěte, časové možnosti a především, co skutečně od čtení a příběhu očekáváte.
Po dočtení knihy či jen jednotlivých kapitol zkuste dítě namotivovat, po dohodě s třídní učitelkou, aby knihu přineslo do školy a krátce o ní ostatním dětem povědělo. Tento výstup je velmi vhodné s dítětem dopředu připravit, naučíte jej tak přípravě, promýšlení práce, vybrat z příběhu to podstatné a zajímavé. Dítě též může dopředu nakreslit obrázky hrdinů nebo oblíbené situace a najít si přiměřený zajímavý úryvek, který při této drobné ale důležité a promyšlené přípravě jistě zaujme i ostatní spolužáky, čímž se posílí vztah dítěte ke knize, k Vám i ke kamarádům.
Debatě o knize předchází malá příprava:
Zjistěte, zda dítě dovede příběh stručně popsat vlastními slovy, zda mu rozumí, a co se mu na příběhu/příbězích nejvíc líbilo, co jej pobavilo/překvapilo/zaujalo.
Po prostém připomenutí příběhu je vhodné vytěžit knihu otázkami k zamyšlení: