V kategorii | Duchovní péče |
---|---|
Další kategorie | Náboženské hledisko |
Žánr | Beletrie |
Věková kategorie | Dospělí |
Štítky redakce | vzpomínky, víra, smysl života, poznání, osobní vyznání |
Štítky uživatelů | láska, hledání cesty |
Kniha patří k těm, které na mě nejvíce zapůsobily, protože mi dala prvotní impuls k hledání duchovní cesty. Přináší světlo a naději proti pocitu prázdnoty v životě. I proto, že jde o čtivý, lidsky a s citem napsaný román a ne nějaké strohé pojednání. Hlavní hrdina prochází od pohanství ke křesťanské víře přes mnohé pochybnosti a přestože nás od něj dělí 2000 let, i dnes často tápeme a hledáme stejně jako on. A na konci knihy můžeme být stejně jako on lepší a moudřejší, nebo se jen prostě cítit lépe...
LIST JEDENÁCTÝ
Marcus Manilius Mezentianus
zdraví bývalého Marca.MŮJ PŘEDEŠLÝ list zůstal neukončen a již v něm nepokračuji. Tento pak není určen Tulii, ježto by to již nemělo žádný smysl. Věděl jsem již dříve, že mé listy ji určeny nejsou. Již to jméno mne dráždí a činí mi můj bývalý život odporným. I kvůli Myrině nechci tento list Tulii psát.
Proto zdravím jen své bývalé já, abych se někdy po letech mohl vrátit k tomuto příběhu a vidět jej tak, jak se mi přihodil. Čas a vzdálenost smazává události, paměť selhává a přes nejlepší snahu člověka jsou jeho vzpomínky nepřesné. Již i při psaní těchto listů mne rozčilovalo pomyšlení, že je nepíši dosti přesně, že přeháním a přidávám ze svého. Ale nedělám to naschvál. Stejně i před soudy věří vyslýchaní svědkové, kteří ostatně přísahají, že řeknou pravdu, že ji skutečně říkají, ale každý vypravuje to, co viděl a zakusil, docela jinak.
Pro mne je psaní tím důležitější, že mi bylo zakázáno mluvit. I nemohl bych svědčit o jeho království jinak, než že jsem ho viděl umírat a že jsem ho i na vlastní oči viděl zmrtvýchvstalého tak nepopiratelně, že o to m nemohu nikdy zapochybovat. Avšak i toto je mi vlastně zakázáno, poněvadž nejsem Žid, ani obřezán.
Jestliže tedy někdo jiný, lépe poučen o tajemstvích jeho království, bude vypravovat všecko jinak, uznám, že má pravdu a že ví více než já. Moje vyprávění má cenu především pro mne samého, abych si vzpomněl, až budu stár, pokud se toho dočkám, na všecko stejně živě, jak si nyní vše pamatuji. Proto jsem i zaznamenal tak mnoho marného a zbytečného, co má význam jen pro mne. Stejně budu psát i nadále. Po čase mi to dosvědčí. Jestliže si tak přesně pamatuji marné a nepatrné věci, pak snad jsem si pamatoval i věci důležité stejně přesně.